VÍCEPODLAŽNÍ BUDOVA

        Hlavními prvky v ocelové kostře vícepodlažní budovy jsou stropní nosníky (tj. stropnice, průvlaky, příčle), sloupy a zužidla svislá a vodorovná.

      Konstrukčně statické systémy

        Konstrukční systém lze definovat buď jako soubor jednolivých prvků, nebo jako prvky sdružené do konstrukčních částí a podsystémů. Podle tvaru a přenášeného zatížení jsou konstrukční části vláknové (tah), sloupové (prostý a vzpěrný tlak, ohyb), trámové (ohyb, tah nebo vzpěrný tlak), stěnové (zatížení ve střednicové rovině), deskové (zatížení kolmé ke střednicové rovině) a prostorové (obecné zatížení).

        Konstrukční systémy lze u většiny vysokých budov dělit na podsystémy, a to podle:

• druhu přenášeného zatížení - podsystém gravitační (pro svislá zatížení) a podsystém stabilizační (pro vodorovná zatížení)
• polohy v budově - základové, horizontální, vertikální
• polohy vůči terénu - nadzemní a podzemní
• druhu materiálu - ocelové, železobetonové, zděné apod.

      Prostorová skladba vícepodlažní kostry

        Základní dva typy prostorové skladby kostry vícepodlažní budovy jsou:

        1) skladba nad pravoúhlým půdorysem dlouhého obdelníka

        V příčném směru je dána řada příčných vazeb ve vzdálenostech podélné rozteče sloupů soustavy. Jednotlivé příčné vazby se skádají z příčné řady sloupů v úrovních stropů spojených příčlemi. Příčle prostřednictvím stropní konstrukce přejímají svislá zatížení (stálá i proměnná), která odevzdávají jako prosté nebo spojité nosníky sloupům soustavy příčné vazby. Příčná vazba tvořená sloupy a příčlemi, která je schopná nést pouze svislé zatížení, je vazba kyvná. Svislá zatížení se vnáší v patách sloupů do základů. Zatížení vodorovné (tlak a sání větru, vodorovné provozní účinky) pak vyžadují tuhou příčnou vazbu, která může být příhradová nebo rámová. Tuhost kostry v podélném směru je zajištěna ztužidly  na výšku všech podlaží budovy. Nejsou-li všechny vazby (podélné a příčné) tuhé, je nutno přenést vodorovná břemena do tuhých vazeb pomocí tuhých stropů. Není-li možno považovat konstrukci stropu za tuhou v její vlastní rovině, je možné dát v každém podlaží do stropní konstrukce vodorovné příhradové ztužidlo. Další možností zajištění podélné tuhosti kostry objektu o mnoha podlažích je využití elementární tuhosti každého styčníku soustavy, vzniklé křížením podélných řad sloupů s podélnými průvlaky v úrovni stropů každého podlaží. V jejich spojích vznikají malé koutové momenty, které v součtu mohou přenést celý klopící moment působící  v podélném směru objektu.

        2) skladba nad pravoúhlým půdorysem krátkého obdelníka nebo čtverce

        Soustavu, v jejímž charakteru není výrazně dlouhá řada příčných řad sloupů, můžeme považovat za tuhé těleso. Toto těleso má v prostoru 6 stupňů volnosti, které je třeba zrušit 6 složkami reakcí, které nesmějí mít takovou polohu, aby vznikl výjimkový případ podepření. Vnitřní uspořádání konstrukce kostry, které toto tuhé těleso reprezentuje, není zpravidla tak úplné, aby byl splněn předpoklad jeho tvarové tuhosti. Pak je třeba nahradit chybějící prvky vnitřní tuhosti vnějšími reakcemi, což se snadno splní tak, že každý sloup sousvatvy je opřen o základ. Tím vznikají reakce jako vnější síly, jež právě doplňují nedostatek prvků tuhosti ve svislém směru. Zbývají ještě přidat tři nutné vodorovné složky vnějších reakcí, které mají omezit dvě translace (vodorovné posuvy) a jednu rotaci tělesa kolem svislé osy. Tyto tři rekce nebudou tvořit výjimkový případ, když se jejich paprsky v rovině nebudou protínat v jednom bodě. Ve směrech těchto tří vodorovných reakcí je nutné dát svislá příhradová nebo rámová ztužidla. Čato z důvodů dispozičních se dávají na místo soustavy tří ztužidel ztužidla čtyři, čímž se soustava stane staticky neurčitou. Tuto skutečnost je však ale možné zanedbat.