STROPNÍ KONSTRUKCE

        Stropní konstrukce jsou horizontální nosné útvary přenášející svislá (někdy i vodorovná) zatížení do podpor. Podle velikosti rozponů stropních konstrukcí rozdělujeme jednotlivé systémy na malorozponové (do 9m), středně rozponové (od 9m do 18 m) a velkorozponové (nad 18 m).

        Dispoziční řešení stropní konstrukce může být bezstropnicové (obr. 1 ) nebo, a to častěji, stropnicové (obr. 2), kdy stropnice člení pole stropu na poloviny, třetiny, čtvrtiny apod.

Obr.1 Pole stropu bez stropnic [1]

Obr.2 Pole stropu se stropnicemi [1]

         Nevýhody bezstropnicového řešení jsou především:

• při navrhování panelů pro vetší rozpětí rozhoduje vždy jejich dovolený průhyb, což vyžaduje zvětšení jejich tuhosti, respektive výšky
• při kladení panelů na horní pásnici stropních trámů se zvětšuje konstrukční výška stropu
• vytvoření podhledu si vyžaduje nosnou konstrukci zavěšenou pod hlavní stropní nosníky, popř. do stropní desky, kterou někdy přípoje oslabují

         Oproti tomu stropní konstrukce se stropnicemi je hospodárná pro menší spotřebu oceli. Stropní desky mají malé rozpětí, rovné vzdálenosti stropnic, jsou subtilní, nízké a lehké. Tím se zmenšuje zatížení nejen stropnic, ale i průvlaků, sloupů a základů.

        Konstrukční výška stropní konstrukce je ovlivněna především výškou průvlaků, které jsou zatíženy reakcemi stropnic z obou sousedních polí. Stropnice jsou obvykle kladeny ve směru kratších rozměrů pole.