Podélné ztužidlo

        Podélná ztužidla se navrhují jako příhradové nosníky mezi vazníky ve svislé rovině. Počet podélných ztužidel se volí tak, aby jejich vzdálenost nebyla větší než 12 m. Větší počet ztužidel v poli vazníku může být navrhnut z důvodu zajištění stability dolních pásů vazníků (např. při sání větru u lehkých konstrukcí střech nebo při otevřené budově). Geometrický systém podélných ztužidel je uveden na obr.1.

Obr. 1 Podélná svislá střešní ztužidla [1]

        Podélné ztužidlo probíhá podél celé budovy. Zajišťuje požadovanou polohu vazníku během montáže před osazením vaznic a střešního pláště. Může též zkracovat vzpěrnou délku tlačeného pásu vazníku (horního při montáži, dolního při působení sání větru) a může přenášet podélné účinky při dolním pásu vazníku. Podélné ztužidlo plní současně též funkci příhradové vaznice. U střešních konstrukcí se vzpěrkovými vaznicemi nebo s příhradovými vaznicemi takového tvaru, který zajišťuje svislou polohu vazníků a přímost jejich dolních pásů, zvláštní svislá ztužidla nenavrhujeme. Významnou funkcí podélného ztužidla je zkrácení vzpěrné délky tlačeného pásu hlavních střešních nosníků tam, kde není větrové ztužidlo, například spodních tlačených pásů konzol, spojitých nosníků a oblouků.