Příčné ztužidlo

        Příčné ztužidlo se navrhuje jako příhradový nosník v rovině střechy. Pásy ztužidla tvoří pásy vazníků a vložený prut při větších vzdálenostech vazníků. Svislice jsou u vaznicových systémů tvořeny vaznicemi, u bezvaznicových systémů vloženými pruty. Diagonály se zpravidla navrhují z úhelníků nebo trubek se šroubovanými spoji na styčníkové plechy. Vzdálenost příčných větrových ztužidel musí odpovídat mezním rozměrům dilatačních úseků.

        Příčné ztužidlo zabezpečuje tvarovou neměnnost a geometrii střešní plochy, stabilizuje tlačený pás vazníků proti vybočení v rovině střechy a umožňuje přenášet silové účinky v rovině střechy ve směru podélné osy budovy. Podélné silové účinky v střešní rovině (např. reakce štítových sloupů opřených na vrcholu o vaznice, podélné síly vznikající od tlaku větru na stěny příčných světlíků, třecí síly na plášti střechy od účinků větru v podélném směru budovy apod.) přejímá příčné větrové ztužidlo jako příhradový nosník s podporami v místě podpor vazníků.

        Pro jeden dilatační celek v zásadě postačí jedno příčné větrové ztužidlo. Lze též navrhnout dvě ztužidla v krajních polích při štítových stěnách. Výběr příslušné varianty je záležitostí uvážení celkové dispozice i vliv doplňkového zatížení vaznic podélnými osovými silami. Mezi krajní příčné větrové nosníky se vkládají další mezilehlé tak, aby volná délka mezi nimi nebyla větší než 36 m. U střech s kloubovými vaznicemi vkládáme větrový nosník do polí bez kloubů.